Československý strom

LT vz. 35 byl československý lehký tank vyvinutý firmou Škoda v polovině třicátých let 20. století. Na jeho sériové výrobě se od roku 1935 kromě firmy Škoda podílela též pražská továrna ČKD (v rámci licence). Po obsazení Československa byla značná část tanků vz. 35 převzata německou armádou. Ta jej do výzbroje zařadila pod označením Panzerkampfwagen 35(t).

Obecně byl LT vz. 35 hodnocen jako kvalitní, leč nepříliš dokonalý (zejména pro problémy s příliš komplikovaným a poruchovým podvozkem) a od roku 1939 jej Němci začali nahrazovat zástupcem další generace československých lehkých tanků – typem LT vz. 38 (v německé teminologii Pz 38(t)).

LT vz. 35 jako Pz 35(t) bojoval v řadách Wehrmachtu v Polsku a při francouzském tažení, 155 strojů se účastnilo prvních fází útoku na SSSR, zde však bylo zřejmé, že již nejsou schopny plnit své úkoly tváří v tvář technicky vyspělejším zbraním nepřítele a byly záhy staženy z první linie. Mnoho tanků PzKpfw 35(t) bylo v dalším průběhu války přestavěno na muniční vozidla a další podpůrné prostředky. Kromě u Wehrmachtu byl ve druhé světové válce tento tank nasazen např. na Slovensku a v Rumunsku.

LT vz. 35 dokázal překonávat překážky o následujících rozměrech: stěny 80 cm, brody 90 cm a okopy 200 cm.

Hlavní zbraň tanku tvořil 37mm kanón vz. 34ÚV (firemní označení Škoda A-3) s drážkovanou hlavní L/40 (německé značení 3,7cm KwK 34(t) L/40) se zásobou 80 nábojů. Náměr děla byl -10 stupňů až +25 stupňů. Sekundární výzbroj tvořily dva kulomety ZB 35 nebo 37 (německé značení MG 35 (t) nebo MG 37(t)) s 2500 náboji.

LT vz. 38 (nebo TNHP, německy PzKpfw 38(t) či SdKfz 140) byl lehký tank československé konstrukce (vyroben společně ČKD a Škodou) převzatý Wehrmachtem po obsazení Československa v roce 1939 a používaný jím během druhé světové války. V roce 1939 byl považován za jeden z nejlepších lehkých tanků na světě. Díky rychlému vývoji obrněné techniky během válečných let však poměrně rychle zastaral. Německo vyrobilo nejdříve několik sérií s vylepšeným pancířem, aby posléze výrobu tanku ukončilo. Ponechalo ve výrobě však jeho korbu a podvozek, který se stal základem pro mnoho odvozených a přestavovaných typů zbraní – zejména samohybných děl a stíhačů tanků.

 

Tank LT vz. 38 byl vyvinut z tanku TNH, což byla původně pokusná verze, která se ve vylepšených modifikacích prodávala do zahraničí. Úkolem nového tanku bylo nahradit model LT vz. 35, jehož složitý podvozek trpěl značnou poruchovostí. Vývoj nového lehkého tanku byl zadán v roce 1937. Zatímco firma Škoda nabídla vylepšenou verzi typu LT vz. 35 (což bylo přesně to, co armáda nechtěla), firma ČKD přišla s vývozním tankem TNH-S' a po drobných úpravách jej nabídla jako TNHP. Na Československou armádu udělal tank TNHP dobrý dojem a po několika kosmetických změnách byl přijat do výzbroje pod názvem lehký tank vzor 38[1] (LT vz. 38). První objednávka činila 150 kusů. K jejímu předání československé armádě však nikdy nedošlo. Němci si všech 150 strojů „vyzvedli“ přímo v závodech.

Po okupaci byla nejdříve výroba zastavena, posléze ji ale ČKD (nyní přejmenované na BMM - Böhmisch-Mährische Maschinenfabrik AG) znovu rozběhly, protože Německo projevilo o na svou dobu vysoce kvalitní tank veliký zájem. Celkově si objednalo dalších 1 396 tanků. Dostalo se mu označení Panzerkampfwagen 38(t), resp. SdKfz 140 a generálu Guderianovi pomohly v porážce Polska, Francie, Belgie, Nizozemska, ale také se účastnily útoku na SSSR v roce 1941. Stroje byly též exportovány do států, které byly satelity Třetí říše. Např. 74 kusů označovaných jako LT-38[2] odebral samostatný Slovenský stát, další tanky byly dodány do Rumunska, Maďarska atd. Po druhé světové válce sloužilo 31 tanků pod označením LT 38/37[3] v československé armádě.

 

Zdroj Wikipedie