Ruský strom

 

Posádka	4
Délka	8,3 m
Šířka	3,1 m
Výška	2,7 m
Hmotnost	44 t
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování	30-120 mm (korba), 30-100 mm (věž)
Hlavní zbraň	85mm kanón D-5T
Sekundární zbraně	3 x 7,62mm kulomety DT
Pohon a pohyb
Pohon	vznětový 12válec V-2K 600 k (448 kW)
Odpružení	torzní tyče
Max. rychlost	37 km
Poměr výkon/hmotnost	13,6 k/tunu
Dojezd	150 km

Snahou o zlepšení výrobní náročnosti tanků KV se měl stát model KV-13, který byl téměř kompletně vyroben z lité oceli. Tento stroj byl však pro výrazné nedostatky odmítnut, ale posloužil jako základ pro vývoj nového těžkého tanku IS-1, který byl zahájen počátkem roku 1943. Korba tohoto nového tanku byla po nutných úpravách převzata z modelu KV-13. Pro kanón ráže 85 mm byla zkonstruována nová věž, která byla shodná s věží u tanku KV-85. Sériová výroba tanku IS-1, resp. podle původního značení IS-85, byla zahájena počátkem září 1943.

 

Korba tanku IS-1 tvarově připomínala tanky KV, se kterými měla hodně společného. Odlišovala se však používáním litých dílů, které dávaly tanku IS charakteristický zaoblený tvar, zbývající části korby byly zhotoveny z válcované oceli. V čelním pancíři korby byl odklápěcí průzor řidiče, který seděl uprostřed. Po pravé straně řidiče byl v korbě uložen kulomet DT ráže 7,62 mm. Ačkoliv řidič musel do tanku nastupovat věží, měl pro případ nouzového opuštění tanku k dispozici únikový poklop v podlaze. Nad prostorem řidiče byly ve střeše korby uchyceny dva periskopy. K pohonu tanku sloužil vznětový motor V-2-IS o výkonu 600 HP. Podvozek sestával na každé straně z napínacího kola vpředu, šesti dvojitých pojezdových kol, hnacího kola vzadu a třech napínacích kladek. Pojezdová kola s vnitřním tlumením byla odpružena torzními tyčemi. V přední části korby byla elektricky poháněná, odlévaná věž vejčitého tvaru. Ve věži byl lafetován kanón D-5T ráže 85 mm (popř. D-5T85 s delší hlavní) spolu s koaxiálním kulometem. Další kulomet byl ve střílně na zadku věže. K zamíření sloužil teleskopický zaměřovač 10-T-15, ve věži byl instalován pozorovací periskop PT4-15. Vezená zásoba munice činila 59 granátů. Na obou stranách věže byly otvory, umožňující střelbu do stran z osobních zbraní osádky, které byly za normální situace ucpány kolíky. Na levé straně věže byla instalována kopule velitele, vybavená poklopem, který zajišťoval přístup osádky do tanku. Po pravé straně této kopule byl druhý, menší poklop, určený hlavně pro nakládání munice. Celkem bylo vyrobeno 107 kusů tanku IS-1, výroba byla zastavena ve prospěch tanku IS-2.

 

Tanky IS byly zařazovány do samostatných gardových pluků těžkých tanků. Byly nasazeny jak na severní části fronty v Pobaltí, tak i na jihu - první nasazení několika málo kusů proběhlo během bitvy u Kurska, větší množství bylo nasazeno v Korsuň-ševčenkovské operaci. Jejich oponenty tvořily zejména tanky Tiger a Panther, které měly převahu při střelbě na větší vzdálenost. Tanky IS-1 sice dokázaly bojovat s poslední generací německých tanků, ovšem bez možnosti získání tolik potřebné převahy. Nedostačující bojové výsledky tanků IS-1 utvrdily sovětské velení ve správnosti myšlenky vyzbrojení těžkého tanku kanónem ráže 122 mm a tak byly u jednotek postupně nahrazovány novými tanky IS-2.
 

 

Autor: cs.wikipedia.org/wiki/IS-1

 

Typ vozidla	Těžký tank
Země původu	SSSR
Základní charakteristika
Posádka	4
Délka	10 m
Šířka	3,2 m
Výška	2,45 m
Hmotnost	46,5 t
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování	20-200 mm
Hlavní zbraň	1 x 122 mm kanón D-25T
Sekundární zbraně	1 x 7,62 mm kulomet DT 1 x 12,7 mm kulomet DŠK 1938
Pohon a pohyb
Pohon	vznětový 12válec V-2K (V-2-IS) 600 k (441 kW)
Odpružení	torzní tyče
Max. rychlost	37 km/h
Poměr výkon/hmotnost	9,7 kW/tunu
Dojezd	150 km (terén) nebo 225-250 km (kvalitní silnice)

V létě roku 1944 byl zahájen vývoj nového těžkého tanku, pracovně nazvaného Kirovec-1. Při vývoji byl kladen důraz na odstranění neduhů, které byly u stávajících těžkých tanků. Z vývoje vzešly dva prototypy, z nichž jeden zaujal klínovitě tvarovaným předkem, druhý pak věží nezvyklého kopulovitého tvaru. Po seznámení s oběma prototypy bylo vydáno rozhodnutí postavit nový prototyp, který by obsahoval korbu prvního a věž druhého prototypu. Tento nový prototyp byl představen v říjnu 1944 a v prosinci téhož roku rozhodl Stalin o zahájení jeho sériové výroby. První zkušební série tanků byla dokončena v květnu 1945.

Korba tanku byla velice jednoduchá, účinně tvarovaná, s velice silným pancířem. Předek korby byl svařen ze tří válcovaných plátů, které vytvářely pro tento tank charakteristickou špičku ve tvaru klínu, která vynesla IS-3 přezdívku Ščuka (štika). Vnitřní uspořádání korby bylo řešeno stejně, jako u tanku IS-2. V přední části korby uprostřed seděl řidič. V malém trojúhelníkovém plátu nad řidičem byl malý poklop, vybavený periskopem. Řidič měl dále v případě nutnosti nouzového opuštění tanku k dispozici únikový prostor v podlaze. K pohonu tanku sloužil vznětový motor V-2-IS o výkonu 600 HP. Podvozek sestával na každé straně z napínacího kola vpředu, šesti dvojitých pojezdových kol, hnacího kola vzadu a třech napínacích kladek. Pojezdová kola s vnitřním tlumením byla odpružena torzními tyčemi. V přední části korby byla elektricky poháněná, odlévaná věž vejčitého tvaru, který se stal charakteristický pro celou řadu poválečných sovětských tanků. Velice silně pancéřovaná věž byla odlévaná. Ve věži byl lafetován kanón D-25T ráže 122 mm spolu s koaxiálním kulometem DT ráže 7,62 mm. Hlaveň kanónu byla vybavena úsťovou brzdou. K zamíření sloužil teleskopický zaměřovač TŠ-17, ve věži byl instalován pozorovací periskop Mk.IV. Vezená zásoba munice činila pouhých 28 dělených granátů. Na pravé straně střechy věže byla instalována nízká kopule, vybavená poklopem. K ní byl uchycen protiletadlový kulomet DŠK ráže 12,7 mm. Na levé straně věže byl druhý poklop pro velitele. Celkem bylo do roku 1946 vyrobeno 2311 kusů tanků IS-3, přičemž během války činil počet vyrobených tanků 29 kusů.

Tanky IS-3 trpěly zejména závadami pohonu, na což vedení armády reagovalo modernizací, která probíhala v letech 1948 - 1952. Zásadní modernizace IS-3 proběhla v roce 1960, kdy tanky dostaly nový motor V-54K-IS, převzatý z tanku T-54. Spolu s novým motorem byla použita nová, spolehlivější převodovka a účinnější vzduchové filtry. Do tanků byly instalovány nové vysílačky a přístroje na noční vidění. Kulomet DŠK byl zaměněn za modernější DŠKM, opět ráže 12,7 mm. Takto upravené tanky byly označeny jako IS-3M a konečně zaznamenaly vyšší spolehlivost.

Žádný z tanků IS-3 pravděpodobně nebyl během Velké vlastenecké války proti Německu nasazen. Existuje sice nepodložená zvěst o souboji tanků IS-3 s německými Jagdpanthery, ale vzhledem k časovému horizontu výroby IS-3 se to zdá nereálné. Do Německa tanky IS-3 zavítaly teprve při demonstraci vítězných armád v Berlíně v září 1945. Na Dálný východ byly tanky IS-3 sice odeslány, ale o jejich zapojení do boje s japonskou armádou neexistují žádné záznamy. S největší pravděpodobností nebyl tento tank Sovětským svazem za 2. světové válkynikdy bojově použit. Tyto tanky se zúčastnily až při potlačení povstání v Maďarsku v roce 1956 a okupace Československa v roce 1968.

Skutečného bojového nasazení se IS-3 a IS-3M dočkaly pouze v rámci egyptské armády během tzv. Šestidenní války (1967). Zde tyto tanky, které Sovětský svaz dodal Egyptu, zaznamenaly dílčí úspěch, když se jim podařilo zničit několik izraelských tanků. Celkově však bylo jejich nasazení zklamáním. Vzhledem k nemožnosti rychlého zaměření cíle, špatným manévrovacím schopnostem a nespolehlivému pohonu, což bylo umocněno všudypřítomným pouštním prachem a pískem, klesala hodnota těžkých tanků na naprosté minimum. Ve spojení s průměrnou kvalitou egyptských osádek dopadlo celkové bojové použití tanků IS-3 katastrofálně. Efektivitu egyptských osádek dokládá případ, kdy tank IS-3 byl zničen vhozením granátu dovnitř skrz otevřený poklop - Egypťané totiž nechávali s oblibou otevřené poklopy pro rychlejší únik v případě zasažení. Ze zhruba 100 dodaných tanků IS-3 a IS-3M jich bylo ztraceno 73, z toho velká část zůstala na bojišti nepoškozená. Izrael tak ukořistil velké množství provozuschopných tanků, které používal jako pásové tahače.

 

Autor: cs.wikipedia.org/wiki/IS-3

Posádka	5
Délka	6,75 m (korba), 6,9 m (s kanonem)
Šířka	3,32-3,35 m
Výška	2,71 m
Hmotnost	47,5 t
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování	75 mm (čelo trupu), 75-90 mm (čelo věže)
Hlavní zbraň	1 x 76,2 mm kanon F-32 nebo F-34
Sekundární zbraně	3x 7,62 mm kulomet DT
Pohon a pohyb
Pohon	Dieselový 12-válec V-2K 448 kW (600 hp)
Odpružení	torzní tyče
Max. rychlost	35 km/h
Poměr výkon/hmotnost	12,6hp/tunu
Dojezd	150 km (terén) nebo 225-250 km (kvalitní silnice)

Původní prototyp byl vyzbrojen dvěma děly (1x 76,2 mm a 1x 45 mm, obojí v jedné věži), 45mm kanon však byl později odmontován, aby posádka získala prostor k práci. Tank byl vyzkoušen pod dohledem zvláštní komise za zimní války v bojích na Karelské šíji. Zde se osvědčil zejména svojí odolností (klasické protitankové zbraně Finů si s ním nedokázaly poradit). V souvislosti s neúspěchem jeho vícevěžových konkurentů bylo rozhodnuto okamžitě zahájit sériovou výrobu, bez provedení obvykle požadovaných zkoušek. Do výzbroje Rudé armády byl přijat 19. prosince1939. Zároveň byl vydán pokyn vypracovat projekt speciálního lépe vyzbrojeného typu tanku, který by dokázal ničit dobře opevněná postavení nepřítele (viz KV-2).

 

Prototyp měl 1x 76 mm kanon (L-11) a 1x 45 mm, lehčí byl později odmontován. Další stroje již dostávaly jen těžší z obou zbraní a to nejprve kanon L-11, posléze F-32 a F-34, stroje typu KV-1S dostaly většinou moderní ZIS-5 (je možné že během oprav byl dáván i do starších typů).

 

Výroba, zahájená v prosinci 1939, stihla ještě dodat několik strojů na bojiště zimní války, ovšem bylo jich jen málo a přišly po ukončení klíčových bitev. První stroje měly svařovanou věž, posléze se vyráběly i věže odlévané. Prvním velkým bojovým nasazením stroje se tedy stala až velká vlastenecká válka. V čase jejího zahájení disponovala Rudá armáda několika sty tanky typu KV-1 (udává se 639 strojů KV-1 a KV-2 k okamžiku jejího zahájení), celkem bylo vyrobeno asi 4775 strojů typu KV, kolik jich bylo konkrétně typu KV-1 se neví.

 

Z hlediska takticko-technických parametrů neměl těžký tank KV-1 během prvních měsíců války konkurenta a v rukou zkušených tankistů představoval hrozivou zbraň. Byly dokumentovány případy, kdy jediný tank KV-1 zničil několik nepřátelských tanků a přes řadu zásahů zůstal díky silnému pancéřování bojeschopný. Mimořádnou úlohu sehrály tanky KV-1 během bitvy o Moskvu, a to zejména během protiútoku Rudé armády. V průběhu roku 1942 začalo být ale stále zřetelnější, že i tank KV-1 ztrácí svou dosavadní převahu a zejména jeho pancéřování přestává být spolehlivou ochranou před protipancéřovými střelami protivníka.

V bojích se prokázaly jak kvality, tak nedostatky stroje. Plusem byla obrovská odolnost: účinkovala na něj pouze těžká protitanková děla, lehká a střední mu vůbec neublížila. V řadách německé obrněné techniky neexistoval stroj, který by ho dokázal vážněji ohrozit až do příchodu strojů Stug III F a Pz IV F2. Nedostatky spočívaly v nízké rychlosti a pohyblivosti, přetížení velitele tanku, který byl zároveň i nabíječ kanónu, a vysoká poruchovost podvozku a pohonné soustavy. Přesto to byl úspěšný tank, který byl až do příchodu strojů Tiger bezkonkurenčně nejlepším těžkým tankem na bojišti. V roce 1943 z něj vznikl tank KV-85, na nějž posléze navázala řada tanků IS.

 

Až do příchodu nových výkonných německých kanónů byly tanky KV 1 vládci bojiště. Silné pancéřování, účinná výzbroj, vynikající vznětový motor - to vše byly vlastnosti znatelně zvyšující schopnost přežití tanků KV v boji. Velkou nevýhodou byly tradičně nespolehlivé převodovky, často znamenaly ztrátu stroje spíše, než boj. Po zahájení útoku měla Rudá armáda 639 tanků KV-1. Tanky znamenaly pro útočící Němce obrovský problém, jelikož prakticky jedinou zbraní schopnou prorazit pancíř tohoto stroje, byl protiletadlový kanón Flak ráže 88 mm. Tanky KV se sice na bojišti objevovaly ojediněle, nicméně jsou známy případy, kdy i samotný KV-1 zastavil útok na daném úseku fronty. Řešením pro wehrmacht pak bylo buď přitáhnout silné Flaky, či zavolatbitevní letectvo. Výhodou pro Němce byla velká mechanická nespolehlivost těchto tanků, která měla na svědomí naprosto nejvyšší procento jejich ztrát. Znehybnělý tank KV bylo velice obtížné odtáhnout, což se v podmínkách rychlé mobilní války stávalo nemožné. Tanky KV-lS byly nasazované do všech větších operací druhé poloviny války, určité množství bylo použito ještě při bitvě o Berlín.

 

Autor: cs.wikipedia.org/wiki/KV-1

Posádka	6
Délka	6,8 m
Šířka	3,32 - 3,35 m
Výška	3,28 m
Hmotnost	53,1 t
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování	75–110 mm věž 60–75 mm korba
Hlavní zbraň	1 x 152mm houfnice M-10, 36 střel
Sekundární zbraně	3 x 7,62mm kulomety DT
Pohon a pohyb
Pohon	Diesel V-12 500 k (375 kW)
Odpružení	torzní tyče
Max. rychlost	26 km/h
Poměr výkon/hmotnost	10 hp/tunu
Dojezd	140 km

KV-2 byl sovětský těžký tank a útočné dělo vyráběné v letech 1940–1941 jako druhá varianta z řady KV.

V roce 1939, kdy byl zaveden do výzbroje KV-1, byl vydán pokyn na vypracování tanku, který by mohl ničit opevněné body nepřítele. Tak vznikl KV-2. Měl stejný podvozek a korbu jako KV-1, ale dostal krabicovitou otočnou věž, ve které byla lafetována 152 mm houfnice. Netrpěl nedostatkem palebné síly, ale vysoká věž znamenala značné přetížení podvozku a vysokou siluetu. Tento tank měl i jiné nevýhody kromě vysoké siluety a hmotnosti také nedostatečný výkon motoru (pouze 500 k, což je 375 kW), což ještě zhoršovalo nízkou pohyblivost a rychlost zděděnou po KV-1.

Verze KV-2, ani jeho vylepšená verze KV-2B (postavená na podvozku KV-1B), však ve významnějších počtech do boje proti Němcům nezasáhly.

Tanků KV-2 a KV-2B bylo vyrobeno pouze 334 kusů, což je vzhledem k jiným sovětským tankům velmi malý počet. Všechny byly vyrobeny v letech 1940-1941, po přemístění většiny tankových provozů za Ural byla jeho výroba ukončena. Stalin potřeboval tyto tanky pro plánovanou útočnou válku na boření protivníkových pevnůstek. V obranné válce, kterou Hitler SSSR vnutil překvapivým vpádem 22. června 1941, byly tyto pomalé a neohrabané stroje, trpící řadou poruch, často opuštěny svými osádkami. Staly se snadnou kořistí postupujících Němců, kteří je opravili a používali je proti bývalým majitelům.

KV-2 byly poprvé použity v roce 1939 v bojích v zimní válce s Finskem, ale zde se ukázalo, že stávající 76,2 mm kanón je na ničení železobetonových pevnůstek nedostatečný. Proto bylo v prosinci rozhodnuto, že dojde k instalaci silnějšího kanónu. V roce 1940 byly nové tanky poslány do Finska, kde sice do bojů nezasáhly, ale při cvičných střelbách na finské pevnůstky byly úspěšné.

Když byl 22. června 1941 SSSR napaden Nacistickým Německem, ukázalo se, že se tanky KV-1 i KV-2 nehodí pro manévrovou válku a byly téměř všechny velice snadno a rychle ztraceny v důsledku nedostatku paliva nebo častých poruch. Pokud však byly funkční, dokázaly zadržet v obranném boji postup protivníka. Pro Němce znamenalo jejich objevení se v boji šok, neboť mimo výtečné „osmaosmdesátky“ neměli nic, čím by prorazili pancíř těchto tanků.

Byl zaznamenán jeden případ, kdy jediný a navíc nepojízdný stroj KV-2 (nebo KV-1) v Litvě u vesničky Raisinaie držel od 23. do 25. června 1941 celou bojovou skupinu "Raus" patřící 6. pancéřové divizi v šachu a způsobil jí těžké ztráty na lidech, technice i zásobách.^[1]

Adolf Hitler později při rozhovoru s finským maršálem Mannerheimem prohlásil, že kdyby před svým vpádem do Ruska věděl, kolik kvalitních tanků a v jakém počtu má SSSR, nikdy by nezaútočil.

Většina tanků KV-2, která bojovala na počátku války s Německem, nebyla zničena, ale opuštěna, protože jim došlo palivo, padla za oběť uvíznutí, nebo došlo k poruše. Němci řadu těchto strojů vyprostili, opravili a začali používat pod kořistním označením Panzerkampfwagen KV-II 754 (r).^[2] Zbylé kusy používala Rudá armáda prakticky až do konce Velké vlastenecké války.

 

Autor: cs.wikipedia.org/wiki/KV-2

Posádka	4
Délka	6,68 m
Šířka	3,32 m
Výška	2,71 m
Hmotnost	48 t
Pancéřování a výzbroj
Hlavní zbraň	1 x 85 mm kanon D-5T
Sekundární zbraně	3 x 7,62 mm kulomet DT
Pohon a pohyb
Pohon	vznětový 12válec V-2K o výkonu 600 k (448 kW)
Max. rychlost	35 km/h
Dojezd	180 km

T-35
Typ vozidla	těžký tank
Země původu	Sovětský svaz
Historie výroby
Výrobce	khPZ
Návrh	1930–32
Období výroby	1933-38
Vyrobeno kusů	61
Základní charakteristika
Posádka	9-11 (v plné verzi)
Délka	9,72 m
Šířka	3,20 m
Výška	3,44 m
Hmotnost	52 t
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování	11-30 mm
Hlavní zbraň	76,2 kanón Model 27/32
Sekundární zbraně	2x45 kanón a 4x7,62 DT nebo 6x7,62 kulomet DT
Pohon a pohyb
Pohon	M-17M 12 válců zážehový 500 hp (367,8 kW)
Max. rychlost	30 km/h
Poměr výkon/hmotnost	11 hp/tunu
Dojezd	150 km

T-35 byl sovětský těžký tank vyvinutý ve 30. letech a jediný sériově vyráběný pětivěžový tank v historii.

Projekt tanku T-35 se začal rýsovat již ke konci 20. let 20. století, konkrétní podobu pak dostal zhruba v roce 1932. Zcela nekompetentní velení Rudé armády jej považovalo za impozantní a skvělý stroj a prosadilo jeho sériovou výrobu navzdory tomu, že ruští tankoví odborníci jej vyhodnotili jako naprosto nepoužitelný. V souladu s názorem velení a politických špiček byly tanky T-35 přidělovány elitním jednotkám, které je předváděly na vojenských přehlídkách. Teoreticky s nimi měly také cvičit bojové situace, ale to se většinou nedělo, neboť stroj byl velmi poruchový (zejména pokud šlo o soustavu pohonu) a náročný na opravu, takže tankisté cvičili na lehkých a středních tancích, zejména strojích T-28.

Bojová hodnota tanku T-35 byla v mnoha ohledech ubohá. Impozantní výzbroj a možnost pálit naráz „na všechny strany“ byla naprosto přebita úděsnou neohrabaností, pomalostí a poruchovostí stroje, náročností na jeho údržbu i velkou hmotností, které neodpovídala síla pancéřování (což bylo při neohrabanosti a veliké siluetě stroje velice citelné). Důsledkem velké hmotnosti byl (kromě obrovské spotřeby paliva) také fakt, že zapadlý T-35 mohl vyprostit prakticky zase jen další stroj typu T-35 (v pozdějších dobách pak ještě stroj typu KV). Ovšem obrovská námaha pohonu při tomto vyprošťování vedla často k tomu, že pomáhající stroj zkolaboval také. Mnoho přesunů tankových formací vyzbrojených stroji T-35 bylo brzděno tím, že porouchané a zapadlé stroje tohoto typu zcela zablokovaly cestu. Zoufalí ruští konstruktéři a tankisté ke konci odmontovávali zadní věže stroje, aby snížili jeho hmotnost a zvýšili jeho bojovou hodnotu. Za klad samozřejmě nebylo možno považovat ani fakt, že posádku neodlehčeného tanku tvořilo minimálně 9 mužů, což byl dvoj- až trojnásobek mužů oproti požadavkům běžných typů.

Prvního bojového nasazení se tank dočkal až se zahájením operace Barbarossa (při Invazi do Polska ani Zimní válce prozíravě nasazen nebyl). Jeho neúspěch při bojových operacích byl takřka totální. Stroje T-35 zdržovaly přesuny, doslova vysávaly zásoby paliva, což se vzhledem k mizernému logistickému zajištění setkávalo s pramalým pochopením. K boji se dostaly pro poruchy jen málokdy a ani v něm nebyl jejich výkon optimální, takže jejich sláva brzy pohasla a stroje v tichosti dosloužily. Jediný dochovaný exemplář T-35 lze zhlédnout v muzeu v Kubince.

 

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/T-35

 

Zdroj Wikipedie

 

Zdroj Wikipedie

Posádka	3
Délka	5,66 m
Šířka	2,29 m
Výška	2,42 m
Hmotnost	14 t
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování	10-22 mm
Hlavní zbraň	45 mm kanón
Sekundární zbraně	7,62 mm kulomet DT
Pohon a pohyb
Pohon	zážehový 12válec M-17T 373 kW (500 hp)
Odpružení	Christieho podvozek
Max. rychlost	86 km/h
Poměr výkon/hmotnost	hp/tunu
Dojezd	250 km

 

Zdroj Wikipedie

Typ vozidla	lehký tank
Země původu	Sovětský svaz
Historie výroby
Návrh	1928-1931
Období výroby	1931-1941
Vyrobeno kusů	10 300 a 1 701 dalších verzí
Základní charakteristika
Posádka	3 (velitel, střelec, řidič)
Délka	4,65 m
Šířka	2,44 m
Výška	2,24 m
Hmotnost	9,4–9,75 t
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování	6–15 mm
Hlavní zbraň	45 mm 20K mod. 1932/34kanón
Sekundární zbraně	1×7,62 DT kulomet
Pohon a pohyb
Pohon	zážehový motor GAZ T-26 67 kW (90 k)
Odpružení	listová pružina
Max. rychlost	28 km/h
Poměr výkon/hmotnost	9,38 hp/tunu
Dojezd	silnice 230 km, terén 135 km

T-26 byl sovětský lehký tank vycházející z britského tanku Vickers Mark E vyráběný v letech 1931–1941. Celkem bylo vyrobeno cca 12 000 kusů tanku T-26. Ten byl vyráběn v mnoha modifikacích – první varianty byly dvouvěžové a vyzbrojené kulomety, následovaly dvouvěžové varianty, z nichž jedna věž nesla kulomet a druhá dělo, a posléze se přešlo na jednověžový stroj s kanónovou výzbrojí. Dále se vyskytly modifikace na plamenometný tank, mostní tank a další úpravy. Stroj se dočkal nasazení ve Španělské občanské válce (v rámci republikánských sil), bojích s Japonci (v rámci čínské a ruské armády), při invazi do Finska i v rámci Velké vlastenecké války. Nicméně již v roce 1939 začalo být zřejmé, že již nestačí na plnění válečných úkolů proti dostatečně vybavenému nepříteli a v roce 1941 byl definitivně stažen z výroby. V době zahájení operace Barbarossa byl stále nejpočetnějším tankem Rudé armády. Prvních čtrnáct dní bojů přežila jen malá část strojů.

Typ vozidla	lehký tank
Země původu	Sovětský svaz
Historie výroby
Výrobce	Továrna č. 174, Omsk
Návrh	1939–41
Období výroby	1941-42
Vyrobeno kusů	69
Základní charakteristika
Posádka	4
Délka	5,20 m
Šířka	2,47 m
Výška	2,16 m
Hmotnost	14 t
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování	12-37 mm
Hlavní zbraň	45 mm kanón Model 1938, 57mm zis57
Sekundární zbraně	7,62 kulomet
Pohon a pohyb
Pohon	V-4 diesel 300 hp (220 kW)
Odpružení	torzní tyče
Max. rychlost	60 km/h
Poměr výkon/hmotnost	21 hp/tunu
Dojezd	220 km

T-50 byl lehký tank používaný pěchotou. Vyráběl se v SSSR v průběhu druhé světové války od července 1941 do února 1942 a měl nahradit tanky T-26. Jeho konstrukce se vyznačovala pokročilými rysy, ale zároveň byla složitá a nákladná (stál asi jako T-34), bylo vyrobeno pouze 69 kusů. Dochovaly se pouze dva exempláře na celém světě, jeden je ve Finském vojenském muzeu v městečku Parola a druhý v ruském tankovém muzeu v Kubince. Také existovala varianta T-50-2, která měla větší výzbroj (76mm F-34), avšak nikdy nebyla vyráběna.

 

Zdroj Wikipedie

Typ vozidla	lehký tank
Země původu	Sovětský svaz
Historie výroby
Návrh	1938 - 1941
Období výroby	1941 - 1942
Vyrobeno kusů	6292
Základní charakteristika
Posádka	2
Délka	4,10 m
Šířka	2,30 m
Výška	1,75 m
Hmotnost	9,2 t
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování	7-25 mm
Hlavní zbraň	20 mm kanón TNŠ
Sekundární zbraně	7,62 kulomet DT
Pohon a pohyb
Pohon	2×GAZ-202 52+52 kW (70+70 hp)
Odpružení	torzní tyče
Max. rychlost	44 km/h
Poměr výkon/hmotnost	24 hp/tunu
Dojezd	450 km

 

Zdroj Wikipedie - User:Balcer.

 

 

Typ vozidla	střední tank
Země původu	Sovětský svaz
Historie výroby
Návrh	1931
Období výroby	1932-1941
Vyrobeno kusů	503
Základní charakteristika
Posádka	6
Délka	7,44 m
Šířka	2,87 m
Výška	2,82 m
Hmotnost	28 t
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování	20-80 mm
Hlavní zbraň	76,2 mm kanón KT-28 nebo L-10 70 střel
Sekundární zbraně	4x či 5x 7,62 mm DT kulomet8000 nábojů
Pohon a pohyb
Pohon	zážehový vidlicový M-17 12 válců 500 hp (373 kW)
Odpružení	dvojitý podvozek se svazkovými pružinami
Max. rychlost	40 km/h
Poměr výkon/hmotnost	17,9 hp/tunu
Dojezd	220 km

T-28 byl sovětský třívěžový střední tank produkovaný v letech 1933-1940. Celkem bylo vyrobeno 503 strojů. Charakteristické bylo umístění kulometu DP v hlavní věži s kanonem. Tank rozhodně není možno považovat za optimální, třívěžová konstrukce byla neohrabaná a zbytečně složitá, nicméně v roce 1941 úderná síla tanku stále převyšovala údernou sílu německých lehkých tanků a jako minimálně srovnatelný mohl čelit i starším verzím tanků středních. Horší to bylo s jeho druhou úlohou, kterou bylo vytváření průlomů a podpora pěchoty při útocích na silně opevněné body nepřítele - pro tuto úlohu v roce 1941 již zdaleka nedostačoval, zejména pancéřováním (platí i pro stroje, které prodělaly posílení pancíře po smutných zkušenostech vzimní válce). T-28 se stal snad nejznámějším produktem leningradské blokády.

 

Zdroj informaví: cs.wikipedia.org/wiki/T-28

 

Výrobce	ČTZ, CHTZ, STZ, UZTM,a další licenčně (verze T-34/85): Československo, Polsko
Návrh	1939
Období výroby	1940-1958 (všechny verze)
Vyrobeno kusů	84,070 (všechny verze) (35,120 T-34/76) (48,950 T-34/85)
Základní charakteristika
Posádka	5
Délka	6,75 m
Šířka	3,00 m
Výška	2,45 m
Hmotnost	30,9 t
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování	20-70 mm
Hlavní zbraň	85 mm kanón (ZiS-S-53)
Sekundární zbraně	2x 7,62 mm kulomet DT
Pohon a pohyb
Pohon	vznětový motor V-2 - vidlicový 12-válcový čtyřdobý vodou chlazený 500 k (367,75 kW)
Odpružení	typ Christie
Max. rychlost	55 km/h
Poměr výkon/hmotnost	16,2 hp/tunu
Dojezd	465 km

Počátky vývoje tanku T-34 spadají do roku 1937, kdy CHTZ (Charkovskij tankovyj zavod) obdržel zakázku na tank, který by měl nahradit tanky řady BT. Šéfkonstruktér Michail Koškin byl svými nadřízenými podrobně instruován, že se hledá nový kolopásový tank, nicméně vědom si konstrukčních omezení tohoto typu vypracoval kromě něj (A-20) i variantu s čistě pásovým podvozkem, kterou nazval A-32. V roce 1938demonstroval obě konstrukce před výborem Rady obrany SSSR, přičemž varianta A-32 byla okamžitě odsouzena nekompetentními architektyRudé armády, maršály Vorošilovem a Kulikem. Zejména Kulik prý běsnil, že si konstruktér vůbec dovolil nějakou nekolopásovou variantu nabídnout a doprovodil svůj příkrý odsudek koncepce pásového tanku „odbornými dobrozdáními a doktrínami“, které by skuteční odborníci na tankovou techniku odmítli. Stalin však k obecnému překvapení rozhodl, že postaveny a připuštěny ke zkouškám budou oba prototypy. Tank A-32, přejmenovaný na T-32 tedy mohl pokračovat. Čekala ho krušná cesta, protože předsedou komise pro posouzení způsobilosti obou typů byl později jmenován právě Kulik.

V roce 1939 bylo provedeno vyhodnocení obou strojů. Kulik udělal všechno možné, aby nafoukl závady u prototypu T-32 a zároveň banalizoval podobné závady u stroje A-20. Pod jeho tlakem se komise klonila k odmítnutí stroje, nakonec však pod dojmem postřelovacích zkoušek, z nichž T-32 vyšel lépe, stroj neodmítla. Postavit se proti maršálovi se však neodvážila a rozhodnutí, který typ dostane přednost, odložila. Vrchní velení nějakou dobu váhalo, nakonec však při zvážení mnohem většího potenciálu dalšího vývoje u typu T-32 se rozhodlo doporučit jej do sériové výroby v poněkud upravené variantě, která byla posléze pojmenována T-34. První verze tanku byly vyzbrojeny kanóny ráže 76 mm, označují se tedy jako T-34/76. Šlo o poněkud různorodou skupinu s mnoha rozličnými úpravami a odlišnostmi pokud šlo o výrobní technologii. V roce 1943byla zahájena produkce tanků vyzbrojených 85 mm kanónem, které měly představovat odpověď na nové německé tanky typů Tiger a Panther, které starý T-34/76 vysoce překonávaly. T-34/85 představoval přiměřenou odpověď, byť otázka poměru sil mezi ním a jeho výše zmíněnými protivníky je dodnes zdrojem vášnivých polemik odborníků i obdivovatelů obou typů

 

Posádka	4
Délka	6,7 m
Šířka	3 m
Výška	2,4 m
Hmotnost	26 tun
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování	45 mm
Hlavní zbraň	76,2mm kanón
Sekundární zbraně	2 x 7,62mm kulomet DT
Pohon a pohyb
Pohon	V-2, 12válcový diesel 373 kW (500 k)
Odpružení	Christieho podvozek
Max. rychlost	55 km/h
Poměr výkon/hmotnost	16,2 hp/tunu
Dojezd	465 km

V první světové válce byly tanky na východní frontě téměř neznámé a v Rusku se začaly objevovat až za občanské války. První typy zde vyrobené byly kopií francouzského tanku Renault FT-17 a nesly označení M-17. Po něm následoval typ T-18, dále se vyráběly typy řady BT, lehké tanky T-60, tančíky T-27 atd. Od poloviny třicátých let tvořily jádro tankových sil stroje typu T-26 a BT, které se zúčastnily bojů ve Španělsku, kde se vyznačovaly vysokou zranitelností. Proto bylo rozhodnuto o vývoji nového tanku, který by vyhovoval zvýšeným nárokům na vedení boje a který by byl odolný vůči zdokonalujícím se bojovým prostředkům. Bylo zhotoveno několik prototypů, mezi nimiž se objevil tank s označením A-32. Na základě zkušeností s tankovým bojem při invazi ve Finsku roku 1939 bylo rozhodnuto, že dojde k zesílení pancířů bez toho, aby to mělo vliv na výkon a pohyblivost stroje. Tank se začal sériově vyrábět roku1940 a dostal název T-34 jako připomenutí státního dekretu z roku 1934, nařizujícího rozšíření tankových sil.

 

Tank T-34 byl svým způsobem jednoduchý stroj, který poskytoval pouze nezbytné pracovní podmínky a pramálo pohodlí. Podvozek tanku T-34 vycházel z osvědčeného a vyzkoušeného systému Christie, který již úspěšně fungoval v tancích typu BT. V porovnání s jinými typy středních tanků dosahoval T-34 velmi příznivou hodnotu měrného tlaku 0,64 kg/cm², což mělo vliv na jízdní vlastnosti a manévrovatelnost v obtížném terénu. Kvalita pancéřování tanku, jehož zpracování bylo spíše hrubé, byla vyšší než u srovnatelných zahraničních strojů. Největší slabinou tanku bylo ergonomické řešení věže, které znesnadňovalo úkoly potřebné k ovládání věže a ke střelbě. Neomezenému výhledu z věžového průlezu bránil veliteli T-34 humpolácký poklop, otevíraný dopředu. V zadní části věže byl nešťastně řešený zadní převis, který směroval dopadající střely přímo na zranitelné ložisko věže, nebo pod nějž německá protitanková pěchota kladla v boji talířové miny. Věž se původně vyráběla ze svařovaných válcovaných ocelových plátů, ovšem později se více používala věž litá.

Nízká silueta vozidla byla spíše výhodou, ovšem na druhou stranu znamenala omezení rozsahu úhlů náměru kanónu a spřaženého kulometu. T-34 z roku 1940 byl vyzbrojen krátkým kanónem L-11 vzor 1938 ráže 76,2 mm, od roku 1941 se do něj začal montovat kanón F-34 stejné ráže, avšak s vyšší počáteční rychlostí, což bylo z hlediska dostřelu a průbojnosti velkou výhodou. Kulometčík, který byl zároveň radistou, měl k dispozici kulomet DT ráže 7,62 mm v kulovém loži. Počátkem války byly radiostanicemi vybaveny pouze tanky velitelů rot, avšak postupem času se začal jejich počet zvyšovat. Členové osádky uvnitř tanku se spolu dorozumívali pomocí vnitřního hovorového zařízení. Tank byl opatřen dvanáctiválcovým vznětovým motorem V-2 o výkonu 493 koní, který poskytoval vynikající poměr výkonu a hmotnosti. Naftový motor si cenili sovětští tankisté také pro to, že nafta při zásahu stroje nevzplála a nevybuchla tak snadno, jako u strojů protivníka, poháněných benzínem.Převodovka byla původně čtyřstupňová. Tank se řídil pomocí dvou řídicích pák, řadicí pákou, pedálem spojky a brzdovým pedálem. Jeho ovládání bylo namáhavé i kvůli nepřítomnosti posilovače řízení. Řidiči měli po ruce kladivo, které poměrně často potřebovali k poklepání páky, za kterou měli vzít. Přes tyto nedostatky byl tank i samotnými osádkami oblíbený pro svou jednoduchost a nenáročnost. Mnohé opravy se daly udělat doslova „na koleně,“ což bylo v drsných podmínkách východní fronty velkou výhodou. Sladěním nejdůležitějších kritérií, kterými byla výzbroj, pancéřování a pohyblivost, předčil jakýkoliv tehdy vyráběný tank

 

Autor: cs.wikipedia.org/wiki/T-34/76

 

Typ vozidla	střední tank
Země původu	Sovětský svaz
Historie výroby
Výrobce	ČKZ, UZTM, UVZ, závod č. 112 licenčně: Československo (ČKD Sokolovo Praha, ZJVS Martin), Polsko
Návrh	1943
Období výroby	1943-1958
Vyrobeno kusů	48,950
Základní charakteristika
Posádka	5
Délka	8,15 m
Šířka	3,00 m
Výška	2,60 m
Hmotnost	32 tun
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování	90 mm
Hlavní zbraň	85mm kanón ZiS-S-53
Sekundární zbraně	2 x 7,62mm kulomet DT
Pohon a pohyb
Pohon	V-2, 12válcový diesel 370 kW (500 hp )
Odpružení	Christieho podvozek
Max. rychlost	55 km/h
Poměr výkon/hmotnost	15,6 hp/tunu
Dojezd	310 km

Již na počátku roku 1943 bylo Sovětům jasné, že Německo má nový těžký tank s nímž si nedokázal T-34/76 poradit. Poté, co se jim podařilo tank Tiger ukořistit a provést s ním zkoušky, bylo neoddiskutovatelné, že je třeba zlepšit technické parametry tanku T-34 a to jak zesílením výzbroje, tak po stránce pasivní ochrany. Sověti našli celkem brzy poměrně jednoduché a technicky nenáročné řešení, když na podvozek stávajícího tanku T-34/76 posadili upravenou věž z těžkého tanku KV-85.^[1] Koncem roku 1943 bylo vyrobeno prvních 300 ks tanků T-34/85. Jeho výzbrojí byl kanón D5-T, který byl používán v tancích IS-1, KV-85 a samohybných dělech SU-85. Vzhledem k problémům s dodávkami těchto kanónů byly od března1944 montovány do tanků T-34 kanóny S-53 a od léta ZIS S-53 (L/53), oboje ráže 85 mm. Vedlejší výzbrojí tanku byly dva kulomety DT ráže 7,62 mm, z toho jeden ve věži, druhý v čele korby. K pohonu sloužil vznětový motor V-2-34 o výkonu 500 HP. Podvozek sestával na každé straně z napínacího kola vpředu, hnacího vzadu a pěti velkých pojezdových kol, které byly uloženy na vlečených ramenech. V roce 1944 bylo vyrobeno 10 633 kusů a roku 1945 12 250 kusů T-34/85.

 

Od druhé poloviny roku 1943 začaly na frontu proudit nové tanky i samohybná děla, jež měly zajistit výraznou převahu nad německou technikou. Páteří vojsk a nejrozšířenějším typem tanku stále zůstával tank T-34. Ideální představou sovětských velitelů bylo, že při útočném boji pojedou tanky T-34 za první vlnou těžkých tanků KV a IS. Další vlny tanků měly pronikat do postavení nepřítele a rozvíjet vytvořené průlomy. Při obranném boji měly zůstávat tanky za pěchotou, připravené ke střetu s německými tanky, kterým se podařilo proniknout sovětskými liniemi. V obraně měly spolupracovat T-34 se samohybnými kanóny SU-85, SU-100 a SU-122 a vytvářet hloubkovou obranu. Roku 1943 též došlo k zásadnímu zlepšení výcviku posádek sovětských tanků, zdokonalila se jejich součinnost s ostatními druhy vojsk, taktika a organizace v boji, takže došlo k jejich postupnému vyrovnání s německými tankisty.

V letech 1944 a 1945 vysílali Sověti do útočných operací mohutné tankové armády. Na úseku fronty jeden a půl kilometru dokázali soustředit přes 200 tanků. Na jaře a na podzim 1944 Němci ustupovali rozbahněným územím, na kterém se dokázaly pohybovat pouze tanky T-34. Tyto manévrovací schopnosti spolu se stále větší kvantitativní převahou sovětských tanků měly za následek poměrně rychlý postup vojsk i v nepříznivých klimatických podmínkách. Jestliže v roce 1941 na jeden zničený německý tank připadalo šest až sedm sovětských, tak ke konci roku 1944 byl tento poměr jedna ku jedné. Výroba tanků T-34 se 76mm kanónem definitivně skončila roku 1944, a od té doby se vyráběl pouze s kanónem ráže 85 mm. Kromě klasického tanku Sověti produkovali T-34 v různých variantách, jako byl plamenometný, mostní, odminovací a vyprošťovací. Tank T-34 svedl ještě mnoho bitev, než dorazil do Berlína, a stal se nejvýraznějším symbolem vítězství komunistického Sovětského svazu nad nacistickým Německem.

Skončením druhé světové války však éra T-34 neskončila. Tento tank významně zasáhl do bojů v Korejské válce, v Evropě neblaze proslul v roce 1953, kdy zasahoval při povstání v Polskua ve Východním Německu, a zejména roku 1956, kdy potlačoval povstání v Maďarsku. Tank bojoval v arabsko-izraelských válkách v letech 1956, 1967 a 1973. Velmi oblíbený byl pro svou jednoduchost až do 70. let v Africe, kde ho bez problémů obsluhovali pologramotní domorodci. Posledním známým bojovým vystoupením T-34 byla účast v občanské válce na území Bosny a Hercegoviny v 90. letech.

 

Autor: cs.wikipedia.org/wiki/T-34/85